Nová kapitola církevních škol v Československu, resp. České republice, je spojena s pádem komunismu. Listopad 1989 a následné události otevřely možnost zřídit školy i Českobratrské církvi evangelické. Způsob vzniku škol zřízených ČCE se v podstatě nelišil od startu ostatních církevních i soukromých škol. V roce 1990 nebyl vydán žádný „dekret seshora“: založte v Kroměříži konzervatoř, v Náchodě střední sociální školu apod. Všechny školy vznikly z nadšení konkrétních lidí z církve i jako reakce na nové možnosti a potřeby, např. v sociální oblasti. ČCE tyto snahy podpořila a formálně zaštítila. Spravování škol se postupně vyvíjelo až k dnešnímu stavu, kdy školy fungují pod hlavičkou Evangelické akademie a koordinací, pomocí i kontrolou je pověřen ředitel Ústředí Evangelické akademie.

Všechny školy prošly vývojem, který lze zjednodušeně nazvat – od představy účelových zařízení církve ke službě veřejnosti s přirozenou a nenásilnou misijní rolí.

Kromě škol sdružených do Evangelické akademie zřizuje ČCE osm škol Diakonie ČCE, a FS ČCE Tábor je zřizovatelem Mateřské školy.

(Rajská 300/3, Praha 7, www.bratrska.cz)

Jde o základní školu 1. stupně (1. – 5. třída) s rozšířenou výukou výtvarné výchovy. Výuka začala v září roku 1990, kdy byla škola ministerstvem školství zařazena do sítě církevních škol. O rok později ji vzala ČCE pod svá „ochranná křídla“. Od září roku 1998 do června roku 2005 byla zapojena, jako jedna ze 4 škol v ČR, do experimentálního projektu Domácí vzdělávání – spolupracovala s rodinami, které se rozhodly učit své děti doma a garantovala úroveň vzdělávání.

K hlavním cílům školy patří: seznámit děti s křesťanským způsobem života, resp. se základy křesťanství, umožnit každému dítěti vzdělání podle jeho schopností, vytvořit místo, kam by děti rády chodily, budovat vzájemné vztahy s rodiči a vytvořit podmínky pro rodiny, které chtějí vzdělávat své děti doma. To vše se daří, neb do této chvíle je o školu větší zájem, než může uspokojit.

(Hrusická 2537/7, Praha 4, http://www.eapraha.cz/joomla/)

Škola zahájila svou činnost v roce 1990. Vítá všechny studenty, tedy i členy jiných církví a nevěřící, kteří se ztotožňují s jejím posláním. Vyžaduje se náboženská a rasová tolerance a hluboký zájem o obor. Vzhledem ke svému zaměření přijímá i studenty s postižením, zejména tělesným, popř. smyslovým. Evangelická akademie v Praze sdružuje střední sociální školu a vyšší odbornou školu sociálně právní.

Studium ve střední sociální škole je čtyřleté, zakončené maturitní zkouškou. Studijní obor sociální činnost má dvě zaměření: sociální pečovatelství a sociální vychovatelství.

V sociálním pečovatelství jsou žáci vychováváni hlavně pro sociální službu seniorům a pro osobní asistenci lidem se zdravotním postižením. Žáci zaměření na sociální vychovatelství jsou připravováni převážně pro péči a organizaci volného času dětí a lidí s postižením. K těmto cílům jsou zaměřeny i odborné předměty, jejichž jádro spočívá v předmětech sociální péče, základy práva, speciální pedagogika. V zaměření sociální pečovatelství pak ještě péče o nemocné a postižené a pečovatelská praxe, v zaměření na sociální vychovatelství pak zejména výtvarná, hudební a dramatická výchova a vychovatelská praxe. Dálkově lze studovat na střední škole obor Sociální činnost v prostředí etnických minorit pro rómské poradce a terénní pracovníky.

Studium vyšší odborné školy sociální práce je určeno maturantům, kteří mají zájem pracovat v sociální oblasti. Vyšší odborná škola sociální práce vzdělává diplomované sociální pracovníky. Denní studium je tříleté, ukončené absolutoriem. Od školního roku 1999/2000 existuje i čtyřleté dálkové studium. Obsahem studia je především psychologie, speciální pedagogika, sociologie, sociální politika, metody sociální práce, etnické a národnostní menšiny a cizí jazyk. Nadané studenty škola vysílá na stáže do církevních zařízení v zahraničí.

(Opletalova 6, Brno 2, http://www.eabrno.cz)

Z prvních úvah v roce 1990 se zrodila myšlenka sestavit vzdělávací program určený především dívkám po základní škole, který by spojoval přípravu na rodinný život s profesním uplatněním jako pečovatelka. K 1. červenci 1991 se podařilo zřídit novou církevní školu, která nesla název Evangelická akademie a nabízela dva studijní programy: obor rodinná a sociální péče, tříletý, nematuritní, určený především uchazečkám po základní škole, příp. některém učebním oboru, a obor pečovatelské a sociální práce, dvouletý pomaturitní kvalifikační. Díky změnám předpisů i jiným potřebám trhu práce se vyučované obory modifikovaly i přibývaly další.

Od září 2003 se škola rozdělila na dva samostatné subjekty – střední školu zdravotnickou a vyšší odbornou školu sociální.

Vyšší odborná škola sociálně právní je školou ekumenicky otevřenou. Výuka i život školy jsou křesťansky motivovány. Usiluje se zde o to, aby škola měla atmosféru vzájemného porozumění, tolerance, obětavosti a pomoci.

Lze zde studovat tříletý pomaturitní obor sociálně právní činnost. Absolvent (diplomovaný specialista) je připraven pro povolání sociálního pracovníka v organizacích státních, soukromých i církevních. Jeho činnost spočívá zejména v terénní práci s klienty.

(Šimáčkova 1, Brno – Líšeň, http://www.eabrno.cz)

Škola vznikla jako samostatný subjekt zmíněným rozdělením Evangelické akademie v Brně.

Lze v ní studovat :

obor ošetřovatel – tříletý v denní formě studia, ukončený závěrečnou zkouškou s výučním listem. Je vhodný nejenom pro absolventy ZŠ, ale v rámci rekvalifikace i pro starší uchazeče, kteří by rádi sloužili lidem ve zdravotnických zařízeních, ale jejich prospěch je slabší. Absolvent se uplatní v různých zdravotnických a sociálních zařízeních – např. v nemocnicích nebo ošetřovatelských centrech, v domácí ošetřovatelské péči, v léčebnách dlouhodobě nemocných, v ústavech sociální péče, ve stacionářích pro osoby se zdravotním postižením, v zařízeních pro seniory, hospicech aj.).

obor zdravotnický asistent – čtyřletý, ukončený maturitní zkouškou. Po ukončení studia a úspěšném vykonání maturitní zkoušky je absolvent připraven k výkonu práce středního zdravotnického pracovníka, který pod odborným dohledem, nebo pod přímým vedením všeobecné sestry nebo lékaře, poskytuje ošetřovatelskou péči dětem (s výjimkou novorozenců) i dospělým a podílí se na preventivní, diagnostické, neodkladné, léčebné, rehabilitační a dispenzární péči v rozsahu své odborné způsobilosti stanovené vyhláškou MZ ČR.

(Wurmova 13, Olomouc, http://www.ckonz.cz)

Šestiletá hudební konzervatoř zahájila svou činnost v roce 1991. Její nabídka je rozšířena o předměty zaměřené na studium církevní hudby. Ke specifikům školy patří dále např. možnost studia liturgických varhan (v rámci studia zvoleného hlavního oboru) nebo získávání poznatků i dovedností v oblasti interpretace staré hudby působením v komorním ansámblu s tímto zaměřením. Cílem školy je vychovat erudované hudebníky, ale rovněž nabídnout svým absolventům nezbytnou profesionální výbavu pro působení v oblasti církevní hudby. Nabízí studium v prostředí vzájemného porozumění a tolerance, které přispívá k hlubší osobnostní formaci každého jedince.

Škola je ekumenicky otevřená. Studují a učí na ní členové různých církví, mohou zde však studovat i žáci bez církevního zařazení, zejména ti, kteří očekávají nejen kvalitní odbornou přípravu, ale i prostředí motivující k morálnímu růstu.

V roce 2008 se konzervatoř přestěhovala z Kroměříže do Olomouce. Působení v Olomouci bude snad znamenat rozvoj školy, studentů i pedagogů.

(Kladská 335, Náchod, www.socea.cz)

Náchodská evangelická akademie zahájila svou činnost v roce 1991. Studují zde žáci bez rozdílu vyznání.

Škola se zaměřuje na vzdělávání v oboru sociální činnost. Studium ve škole trvá čtyři roky, je zakončeno maturitou a dělí se na dvě zaměření: sociální pečovatelství a sociální vychovatelství. V zaměření sociální pečovatelství se studenti připravují na práci v různých státních a nestátních sociálních a zdravotnických zařízeních a institucích. Zejména se připravují na odbornou pomoc sociálně potřebným dospělým a starým spoluobčanům.

V zaměření sociální vychovatelství se studenti připravují na práci v různých zařízeních a institucích jako pečovatelé. Hlavně se pak zaměřují na odbornou pomoc sociálně potřebným dětem a mládeži.

(Kavčí plácek 121, Hradec Králové)

Tato škola již „patří historii“. Škola byla zřízena Synodní radou ČCE v roce 1991 a přijata do sítě škol jako Biblická a misijní škola a v roce 1996 pak po přijetí nového programu studia jako Evangelická akademie – Vyšší odborná škola biblická. Až do roku 1996 škola realizovala denní dvouleté pomaturitní studium jako přípravu pro diakony, později jáhny, ordinované presbytery a laické pracovníky nejen v ČCE, ale také v jiných církvích. Od počátku měla ekumenický charakter.

V letech 1993-1996 probíhalo v Praze také tříleté dálkové studium. Až do roku 1996 byla škola ukončována tzv. maturitou z odborných předmětů. Od jejího počátku vyučoval ve škole farář Miroslav Heryán, první ředitel, kterého pak v roce 1995 vystřídal Petr Firbas. Od roku 1996 škola realizovala intenzivní tříleté dálkové vyšší odborné studium v oboru katecheticko-pastorační činnost, které bylo zakončeno řádným absolutoriem z odborných předmětů, jazykovou zkouškou a obhajobou absolventské práce. Studium bylo spojeno s řízenou praxí ve sborech.

Od roku 1991 studovalo v Hradci Králové celkem 179 studentek a studentů, většina z naší církve, někteří z menších denominací, několik studentů z římskokatolické církve a postupně si škola získala oblibu také u studentů ze Slezské evangelické církve a.v.

Do roku 2006 zatím řádně ukončilo studium BMŠ a pozdější EA-VOŠB celkem 103 studentů. Za 14 let existence školy odešlo do jáhenské služby v ČCE celkem 17 studentů, 8 se stalo ordinovanými presbytery, dva se stali diakony v nově zřízeném diakonátu, řada absolventů pracuje v Diakonii ČCE, ostatní v katechetické či pastorační službě ve svých sborech.

Někteří absolventi byli motivováni k dalšímu studiu na ETF UK. Velkým přínosem bylo ucelené vzdělávání aktivních laiků, které pak převážilo u dálkového studia EA-VOŠB a které je i do budoucna pro církev velmi potřebné.

V dálkovém studiu EA-VOŠB se jednalo většinou o studenty mladšího středního věku, bývalé středoškoláky nebo vysokoškoláky, kteří při zaměstnání věnovali často celé dovolené náročnému studijnímu programu a byli ochotni přijíždět k pravidelným setkáním a zkouškám někdy i desítky kilometrů. Škola pořádala v rámci studijního programu také pravidelné povinné desetidenní studijní pobyty v Myslibořicích. Přitom hlavní motivací většiny dálkových frekventantů byl zájem získat kvalifikovaný základ pro dobrovolnou laickou službu ve sborech a spoluutváření misijního zázemí sborů.

V roce 2007 působí na čtyřech školách tzv. spirituálové. Jejich prostřednictvím je zastoupena ČCE ve školách nejaktivněji, vytvářejí přirozenou misii. Jde o farářky či faráře. V některých školách učí, jinde nemají přímou vyučovací povinnost. Spirituál organizuje a vede školní bohoslužby, nabízí žákům společná setkání (čtení bible, zpěv a krátká liturgie), využívá příležitostí k duchovním hovorům, informuje žáky a pedagogy na různých školních a mimoškolních akcích o poslání církve, nabízí vstup do hodin křesťanství, křesťanské etiky a jiných předmětů, kde může zprostředkovat duchovní péči. Úzce spolupracuje s pedagogy a pomáhá v krizových situacích.

V šesti zmíněných školách studuje v roce 2007 kolem jednoho tisíce studentů a vyučuje přes dvě stě pedagogů. Je to málo nebo hodně? Na všechny školy se hlásí více studentů než je možné přijmout, což je dáno zejména jejich kvalitou. Možnost navýšení kapacity je limitována možnostmi státního rozpočtu, kapitolou školství a kapacitními podmínkami budov, kde se školy nacházejí. „Málo nebo hodně“ není podstatné pro úkol, který je před církví, vedením škol a pedagogy. Jde o službu veřejnosti ve formě kvalitního vzdělání rozšířenou o „křesťanský rozměr“ v podobě informací a společenství. Říci, že se to daří beze zbytku, by byla troufalost a ne zcela pravdivá. Jsme na cestě a snažíme se dostát „osnovám i božímu Slovu“. To první se reflektuje jednodušeji, např. v podobě inspekčních zpráv, které dopadají v posledních letech velmi dobře až výtečně. O to druhé se snažíme společnými silami.

(Martin Čech)