2.zasedání 31.synodu ČCE (13.-16.5.2004)
TISK č.18



DIAKONSKÁ SLUŽBA V CÍRKVI

materiál pro tématické jednání 2. zasedání 31. synodu ČCE

Úvod:

ČCE obnovila úřad diakonů a diakonek v církvi (Řád diakonické práce, č. 4) jako výraz svého přesvědčení, že služba potřebným je neoddělitelnou součástí křesťanského života a poslání církve.

Předkládaný materiál navazuje na tisk 15B prvního zasedání 31. synodu, který pojednává o službě diakonů v širším kontextu sociální práce církve. Na tomto 1. zasedání synod rozhodl předložený dokument rozeslat nejprve k rozhovorům do sborů a zabývat se jím až na svém druhém zasedání.

Předkládáme vám tedy nyní určitý souhrn toho, jak se vyjádřily sbory. Doufáme, že podnítí rozhovor na synodu.

Teologický základ:

Z poznání Boží lásky v Kristu roste víra, které se uplatňuje láskou (Ga 5,6) a obětavou službou bližním (Mt 25,34nn). Diakonická služba, služba těm, kdo jsou v tělesné či hmotné nouzi, je nezbytnou součástí života křesťanské víry a tedy života církve. Víme, že úřad diakonů se zformoval již v apoštolské době (Sk 6) a praktická služba v životních potřebách patřila od počátků mezi výrazné znaky křesťanského společenství.

Právě v této službě a pomoci potřebným osvědčují křesťané svou víru a svou životní praxí vytvářejí prostředí věrohodnosti pro zvěstování evangelia.

Předpokladem fungování diakonátu je živé vědomí potřebnosti a naléhavosti diakonické práce v církvi. Jde o službu, která z živého křesťanského obecenství spontánně vyrůstá, vyvolávána přítomnou potřebou bližních a touhou sloužit a pomáhat. Diakonská služba, protože má nezbytně i povahu svědectví, se nemůže stát "jenom" profesí (kterou ovšem, ve smyslu osvojení potřebných znalostí a dovedností, být musí). Úřad diakonů nemůže existovat mimo církev, samostatně. Bez zakořenění ve společenství sborů, v bohoslužebném a modlitebním životě, by ztratil svou vlastní podstatu.

Proto je povolání k diakonské službě vázáno na společenství církve, v němž si lidé mohou uvědomovat obdarování k takové službě, rozpoznat je u sebe nebo u jiných a povzbuzovat se k přijetí tohoto povolání. V evangelické církvi se učíme diakonii nově docenit, objevovat požehnání konané i přijímané služby lásky a dávat jí přiměřený význam v našich společenstvích.

Odezvy ze sborů:

Na materiál, rozeslaný do sborů, ke kterému byl k usnadnění rozhovoru ve sborech přiložen i dotazník, reagovalo 63 sborů (tedy přibližně čtvrtina), většinou vyplněním dotazníku (případně s upřesňujícími poznámkami), některé samostatným dopisem. Z odpovědí, které byly nejčastěji vybrány v deseti skupinách otázek dotazníku, je možné (s určitou opatrností, která vyplývá z počtu sborů, které reagovaly) vysledovat převažující názory ve sborech:

  1. Sbory se na práci Diakonie podílí nepravidelně, zejména celocírkevními sbírkami (6 sborů uvedlo, že spolupráce je intenzivní a těší je).
  2. Existence úřadu diakonů/diakonek (lidí zvlášť pověřených službou potřebným) je věc dobrá a potřebná (a 15 sborů uvedlo, že ji chce aktivně podporovat).
  3. Pro křesťanskou službu v církvi by diakoni byli třeba, ale zatím ne ve sboru, který dotazník vyplňoval (ale 8 sborů uvedlo, že takové pracovníky potřebují a vytvářejí pro to podmínky).
  4. Zařízení Diakonie by měli vést pokud možno lidé duchovně zralí a oddaní církvi (i když 16 sborů uvedlo, že spíše ano, ale není to nutné).
  5. Služba potřebným je ve sboru a okolí třeba, ale sbor má stěží síly pro službu ve sboru (15 sborů by uvítalo nové podněty a pomoc pro utváření této služby).
  6. Otázky sociální služby církve zajímají ve sboru jen určité osoby (jen 1 sbor uvedl, že nezajímají nikoho).
  7. Lidé, uvažující o práci v církvi či Diakonii, jsou většinou ve sborech vzácným jevem (ale 14 sborů uvedlo, že se pravidelně objevují a nacházejí podporu a cestu do služby).
  8. Materiál ze synodu zaslaný do sborů byl považován většinou za dostatečnou informaci o diakonátu, (i když třetina sborů uvedla, že byl buď nezáživný nebo kusý).
  9. Informace o Diakonii jsou převážně považovány za dostatečné (ale 26 sborů je považuje za kusé či nedostatečné).
  10. Většina sborů by uvítala další informace o diakonické službě v církvi (návštěvu a rozhovor) na presbyterní konferenci (a 16 sborů by uvítalo návštěvu a rozhovor ve sboru).

V dopisech ze sborů se objevily např. takovéto náměty: "Domníváme se, že každý, zejména městský sbor, by měl mít člověka, který bude o starší, fyzicky či zdravotně handicapované lidi, pečovat jako profesionál (placený sborem)". - "Jako největší přínos diskuze nad materiály se nám ukazuje, že je nutné tato témata promýšlet a zabývat se jimi. Vítáme, že se diakonické práci církve bude věnovat synod". – "V diskuzi ve staršovstvu vyšlo najevo, že problém není zdaleka tak jednoduchý, jak se na první pohled zdálo. Každý si pod pojmem diakonie a diakonická práce představuje něco jiného podle toho, jak se komu kdy dostaly informace. Zavádění nových pojmů nebylo provázeno dostatečnou osvětou ve sborech. Zřejmě bude vhodná větší publicita a čas na zažití."

Jak diakonát v ČCE vidí Diakonie:

Vedení Diakonie ČCE uvítalo zřízení diakonátu v ČCE a vidí uplatnění diakonů/diakonek vedle služby ve sborech také v instituční Diakonii, a to nejen na důležitých místech ve struktuře řízení, ale prakticky kdekoliv, zejména v oblasti přímého poskytování péče.

Chápeme-li totiž diakonii jako součást poslání církve, pak to platí nejen pro diakonii sborovou, "křesťanskou službu" potřebným v dosahu působnosti místního sboru, ale i pro činnost v Diakonii ČCE. Jedná se o stejnou diakonickou službu, která v některých případech musí být poskytována soustavně, dokonce nepřetržitě.

Shodneme-li se na tom, že diakonická služba se liší od sociální práce především specifickou motivací, hluboce zakořeněnou v křesťanské víře a neustále obnovovanou ve společenství Slova a obecenství kolem Stolu Páně, pak se stane zřejmým, že Diakonie potřebuje pro splnění svého poslání oddané členy církve, která rozpoznala jejich obdarování a pověřila je dlouhodobými úkoly. Diakonát může pomoci k cílenému vyhledávání vhodných lidí a jejich přípravě pro celoživotní službu. Je to nanejvýš nutné v době, pro niž je typické m.j. i časté střídání zaměstnání.

Diakonát však také může pomoci k vytvoření prostoru uvnitř Diakonie, kde jsou nejen diakoni/diakonky, ale i ostatní zaměstnanci pozváni k reflexi aktuálních témat ještě jinou cestou než odborně profesní, totiž pomocí písně, modlitby, meditace, biblického studia, ale i skrze pastorační podporu. K tomu, abychom naplnili myšlenku diakonátu potřebným obsahem a v souladu s Řádem diakonické práce, potřebujeme rozvinout kvalitní diakonickou teologii a vytvořit systém celoživotního vzdělávání diakonů/diakonek.

Náměty pro rozhovor na synodu:

Jaké místo má v církvi pověření k službě a jak důležitý je slib?
Co patří k "diakonickému úřadu" nebo k "diakonické spiritualitě" naší církve?
Jak motivovat členy sborů (zejména mladé lidi, ale např. i čerstvé důchodce/důchodkyně) k sociální práci právě na poli církve?
Jak získávat dobrovolníky pro sociální práci, konanou sbory či Diakonií, např. i z okruhu nezaměstnaných?
Jak vyhledávat a připravovat budoucí pracovníky v Diakonii?
Neměla by v budoucnu být zřizovatelem církevních sociálních škol Diakonie?
Kde všude by se mohli uplatnit diakoni/diakonky (jako odborní pracovníci)?
Na kterých místech by takto připravené lidi církev ráda viděla?
Jak ještě více provázat instituční a sborovou diakonii (křesťanskou službu)?
Který "model" pro službu diakonů a pro teologii diakonátu (z těch, které se rozvinuly v jiných církvích) je pro naši církev nejpřiměřenější?


DOTAZNÍK S POČTY ODPOVĚDÍ ZE SBORŮ, příloha č. 1:

1. Praktická spolupráce s Diakonií a výměna informací je v našem sboru
6 velmi intenzivní a těší nás
1 intenzivní, ale spíše zatěžuje než těší
21 nepravidelná, spíš nahodilá
30 omezená na celocírkevní sbírky

2. Existence úřadu diakonů/diakonek v naší církvi (lidí zvlášť pověřených službou potřebným)
15 je velmi potřebná a chceme ji aktivně podporovat
16 je potřebná, ale pro nás momentálně nikoli nutná
29 je dobrá věc a nic proti ní nemáme
2 je sporná, protože vytváří další úřad, pro nejž budeme těžko hledat lidi
0 je zbytečná, máme naléhavější starosti

3. Pro křesťanskou službu v církvi (placenou či dobrovolnou)
4 není třeba diakonů, stačí současný úřad sborových "sester"
10 je zbytečné vytvářet úřady vůbec, buď funguje spontánně, nebo nebude
33 by diakoni/diakonky byli třeba – ale zatím ne u nás
8 pověřené pracovníky potřebujeme a vytváříme pro to podmínky

4. Zařízení Diakonie by měli vést pokud možno lidé duchovně zralí a oddaní službě v církvi
33 rozhodně ano, jde zároveň o službu církve
16 spíše ano, ale není to nutné
10 rozhodující je oddanost službě, církevní příslušnost není důležitá
1 stačí profesionalita a slušnost, duchovní zakotvení je něčím navíc

5. Služba potřebným (osamělým, nemocným, v nouzi apod.) je v našem sboru a okolí
4 na dobré úrovni, máme dost lidí i prostředků a můžeme pomoci
15 potřebná a uvítali bychom nové podněty a pomoc při jejím utváření
45 potřebná, ale máme síly stěží pro službu ve sboru
2 potřebná, ale nemáme ani lidi, ani prostředky

6. Otázky sociální služby církve (ve sborech i navenek) zajímají v našem sboru
37 jen určité osoby
16 spíše starší generaci – potenciální příjemce
4 spíše mladší lidi – potenciální spolupracovníky
8 prakticky všechny skupiny ve sboru
1 nezajímají nikoho

7. Lidé, uvažují o práci v církvi či Diakonii
14 se mezi námi pravidelně objevují, nacházejí podporu a cestu do služby
24 jsou u nás vzácným jevem – tato motivace jim chybí
6 u nás chybí mladí lidé vůbec
19 se možná vyskytují, ale chybí nám způsob, jak je oslovit

8. Materiál ze synodu zaslaný do sborů
34 je dobrou a dostatečnou informací o diakonátu
13 je příliš formální a nezáživný – měl by vypadat jinak
9 poskytuje jen kusé informace – potřeboval by doplnit
0 je zbytečný

9. Informace o diakonii jsou v našem sboru
33 dostatečné
0 až příliš intenzivní
15 spíše kusé, bylo by jich třeba víc
11 nedostatečné – bude to třeba změnit

10. Osobní informace o diakonické službě v církvi (návštěvu a rozhovor)
16 bychom uvítali ve sboru
35 by byly dobré na presbyterní konferenci
8 nejsou nutné, informace můžeme získat jinak

Poznámka:
Součet odpovědí není vždy 63, protože některé sbory uvedly u některé otázky více možností, jiné sbory na některou otázku neodpověděly.
U sedmi dotazníků nebylo možno určit sbor, který je vyplnil (sbory byly upozorněny na možnost, vyplnit dotazník anonymně). Nejvíce odpovědí (z neanonymních) přišlo z Východomoravského seniorátu (11), nejméně z Poděbradského a Ochranovského (0). Sbory v krajských a bývalých okresních městech odpověděly z 30%, sbory z menších měst a vesnické sbory z 15 %. Ze sborů, jejichž počet členů je větší než 400 odpovědělo 28 %, ze sborů, jejichž počet členů je mezi 200 a 400 odpovědělo 17 %, ze sborů s menším počtem členů sborů odpověděly 2 (tj. 4 %).

ZKUŠENOSTI Z ROZHOVORŮ NA TÉMA DIAKONÁTU, příloha č. 2:



SLOVNÍČEK POJMŮ: