1.zasedání 31.synodu ČCE (22.-25.5.2003)
TISK č.5


ZPRÁVA SYNODNÍ RADY

pro 1. zasedání 31. synodu ČCE
(členěná dle jednotlivých referátů členů SR)


REFERÁT I.


Milé sestry a milí bratři,
po 13 letech končím svou službu synodního seniora Českobratrské církve evangelické. Jsem vděčen, že jsem tuto volbu mohl přijmout v naději, že mne do této služby staví Pán církve. To mne chránilo jak před nezdravým sebevědomím, tak i před svazující nejistotou. Zanedlouho předám úřad nově zvolenému synodnímu seniorovi, svému nástupci a vstoupím DV do trvalého důchodu. Jako jsem rád vykonával úřad synodního seniora, těším se nyní na čas, kdy "starost o všechny sbory" přestane být pro mne břemenem a někdy i důvodem bezesných nocí. Zůstane však předmětem každodenních úvah a modliteb.
Děkuji Pánu Bohu za zdraví, které mi umožňovalo konat náročnou službu synodního seniora ve vypjatých situacích a při náročných cestách do sborů a návštěvách zahraničních církví a děkuji za věrnou podporu mé manželky, která mne pravidelně na služebních cestách provázela.
Děkuji za spolupracovnice a spolupracovníky ve všech třech synodní radách, jejichž práce jsem se účastnil. Byli jsme velmi rozmanití, přesto se nám dařilo vytvářet dobrou týmovou spolupráci a mít úctu jeden k druhému.
Děkuji Pánu Bohu za pracovníky v ÚCK, bez nichž si práci synodní rady nedovedu představit.
Děkuji také za všechny bratry a sestry v úřadě, za kazatele a kazatelky naší církve, za presbytery i za evangelické křesťany, s nimiž jsem se při pravidelných návštěvách sborů setkával. Církev se umenšila, avšak věřím, že počet následovníků Ježíše Krista, kteří svou víru žijí v každodenních starostech, se neumenšil.
Děkuji také za to, že jsem jako předseda ERC mohl spolupracovat se zástupci široké české i zahraniční ekumeny. Mezi nimi jsem poznal mnoho ušlechtilých, moudrých a Kristu oddaných svědků. Je mi líto, že v posledních letech došlo k narušení bratrských vztahů s některými představiteli české ekumenické rodiny.
Chci také vděčně zmínit otevřené vztahy důvěry, které se podařilo navázat s mnoha představiteli politického, kulturního a hospodářského života.
Přirozeně, že si v této chvíli uvědomuji také mnoho věcí, které se nám nepodařily pro naši a především mou lidskou slabost. O to víc jsem vděčen Pánu Bohu, že mne vedl tak, abych nespoléhal na nic jiného, než na Kristovu ospravedlňující milost, jako jeden z jeho neužitečných služebníků. Setkal jsem se ovšem i s neporozuměním, dokonce i s lidskou zlobou. To je však jen nepatrná okrajová část radostného a bohatého života.
Nechci v této zprávě zmiňovat věci, které považuji v životě církve za nadějné. Jsem přesvědčen, že daleko převyšují všechny stíny a nedostatky naší církve. Rád bych však upozornil na ty oblasti církevní služby a práce, kterým by měla budoucí SR spolu s celou církví věnovat zvláštní pozornost:
  1. Církev nesmí opustit svůj nejvlastnější základ, víru v živého Pána Ježíše Krista, ukřižovaného pro naše hříchy a vzkříšeného pro naši záchranu. Není žádné jiné evangelium, které by nás mohlo uvést do svobody Božích dětí. Církev se však musí pokoušet nově vyložit tento Boží zásah do lidských dějin i do dějin všeho stvoření. To je její misijní poslání, které zdůvodňuje její existenci a vnáší do jejího života naději. Při tom nesmí ustrnout na tradičních věroučných schématech. V současné době je třeba nově promýšlet eklesiologické otázky - členství v církvi, pochopení Kristových svátostí, ale i otázky důstojnosti a nedotknutelnosti lidského života. V žádném případě nesmí podlehnout módnímu náboženskému synkretismu.
  2. Je třeba věnovat velkou péči osobnímu životu kazatelů a kazatelských rodin, které prošly a dosud procházejí hlubokou proměnou a jsou víc ohrožené než dříve. Partneři kazatelů mají svou profesionální kariéru, která zaplňuje jejich čas a kazatel či kazatelka musejí přebírat rodinné povinnosti. S výměnou kazatelských i presbyterských generací se také mění očekávání sborů. Zvlášť ti, kteří patří k podnikatelským kruhům, požadují od kazatelů, aby byli především theology-profesionály, kteří vedou bohoslužby přitažlivým způsobem a vzdělávají děti a mládež. Očekávají, že se zapojí do komunálního kulturního i politického života. Jen málokde vítají pastorační návštěvy svého kazatele. S malým společenským uznáním a spíš podprůměrným příjmem, ztrácejí někteří kazatelé zdravé sebevědomí svého povolání. Jsem přesvědčen, že je třeba věnovat péči nejen intelektuálnímu rozvoji kazatelů, ale také jejich vnitřnímu životu, osobním i rodinným problémům. Každý člověk, i farář, potřebuje někoho, ke komu má důvěru a komu může otevřít své srdce.
  3. Diasporní církev jako je Českobratrská církev evangelická, se neobejde bez motivovaných a pro věc Kristovu nadšených spolupracovníků. S pouhým nadšením se však nemůžeme spokojit. Církev se buduje aktivní spoluprací všech členů a zvlášť presbyterů. Každý sbor by měl mít několik presbyterů, kteří absolvují seniorátní kurs pro presbytery nebo Vyšší odbornou školu v Hradci Králové, která je vzácným darem církvi. Aby se obdarování presbyterů mohla rozvinout, musejí kazatelé i sbor vytvořit pro službu laiků dostatečný prostor. Svědectví a služba církve je naší společnou věcí.
  4. Nemalou starostí církve jsou tzv. malé sbory, které nejsou schopné plnit finanční povinnosti. To zatěžuje nadmíru jejich práci. Církev musí najít cestu, jak bratřím a sestrám v těchto sborech pomoci, aby měli přístup k evangeliu a Kristovým svátostem. Existuje řada možností: sloučení sborů, vytváření větších celků s jedním kazatelem, dlouhodobě administrované sbory s aktivními presbytery, misijní sbory atd. Nejblíže evangeliu je však partnerská mezisborová spolupráce a pomoc. V současné době by každý sbor měl zvažovat, zda by nemohl převzít část břemene některého z malých sborů. Připomínám, že také za 1. republiky bylo mnoho sborů, které byly podporovány z celocírkevní pokladny.
  5. Obětavost členů církve není dostatečná. Jsou pro to objektivní důvody. Členskou základnu tvoří převážně důchodci a lidé s nižšími příjmy. Přispívat na práci církve však nejsou milodary. Jde o projev vděčnosti za všechna milosrdenství Boží. Jde o součást oběti, o níž píše apoštol v dopise do Říma ve 12. kap. v. 1nn. Výchova k obětavosti je důležitou součástí sborového života. Je nutno začít už u dětí. Financování kazatelů ze státního rozpočtu v době totality, ale i po revoluci, má neblahý důsledek v tom, že církev si odvykla platit své kazatele a církevní pracovníky z vlastních zdrojů.
  6. Jsem vděčen za práci Diakonie. Je jedním z pilířů života církve. Tím se však vzájemná služba nevyčerpává. Křesťanská služba ve sborech vytvořila pozoruhodnou tradici, která by neměla zmizet. Dobrovolná péče o staré a nemocné, pomoc mladým rodinám, to vše patří k životu v evangelickém sboru. Staršovstva by této práci měla věnovat velkou pozornost.
  7. Duchovní život v rodinách se ocitl v mnoha případech na okraji. Je pro to mnoho důvodů: zaměstnanost všech členů rodiny, pracovní vytíženost, smíšená manželství. Často si však rodiče nevědí rady, jak rozvíjet duchovní život. Je třeba začínat od duchovní abecedy. Přečíst alespoň některý z vybraných oddílů Písma podle pomůcky Na každý den, z některé z výborných modlitebních knih přečíst modlitbu. Pokud je rodina zpěvavá, zazpívat duchovní píseň či kánon. Nesmí se však promeškat věk, kdy děti o společnou aktivitu projevují zájem. Rodiče však nesmějí svůj zájem o náboženské vedení dětí předstírat. Musí vyrůstat z očekávání Božího požehnání a pomoci.
  8. Církev se nechala vytěsnit ze státních škol. Vyučování dětí na farách bylo důležitou součástí života církve v totalitním politickém systému. Avšak ve svobodné, demokratické společnosti by se církev měla do škol vrátit. J. A. Komenský ve svém Kšaftu připomněl církvi odpovědnost za domácí školství se zvláštním důrazem. Vážím si toho, že vznikla Evangelická akademie a jsem vděčen všem spolupracovníkům za jejich obětavou práci. Je třeba však vstupovat i do státních škol. Nebojme se vyučovat i malé skupinky dětí, navazovat dobré vztahy s učiteli a povzbuzovat rodiče, aby nepodcenili tuto důležitou službu dětem.
  9. Nakonec bych rád zmínil potřebu ekumenické otevřenosti. Přijímejme bratry a sestry z jiných církví s opravdovým zájmem a nepředstíranou láskou. Můžeme se od nich leccos naučit a můžeme jim sloužit naším obdarováním. Rozštěpená církev do mnoha skupin není ideál. Nejednou je velkým pohoršením pro naše okolí. Za jednotu církve bychom se měli modlit se zvláštní horlivostí.
Rád bych končil tuto zprávu apoštolským povzbuzením:
"Nakonec pak bratři žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní a Bůh lásky a pokoje bude s vámi." (2. Korintským, 13, 11).

Pavel Smetana, synodní senior


REFERÁT II.

Správa církve

Chtěla bych na počátku své zprávy vyslovit velikou vděčnost za celé své funkční období předně Pánu Bohu, který mi dával sílu a zdraví pro práci a chránil mne, ale i všem Vám, kteří jste mne svými modlitbami podpírali. Vím, že to není samozřejmost. Velikou radost mi dělá sborový život, všechna činnost, která se rozvinula v devadesátých letech a kterou mladší generace bere již jako samozřejmost. Klesl průměrný věk našich kazatelů - i tady se projevil příznivě pravidelný "přírůstek" farářů, vikariát je již neodmyslitelnou součástí jejich vzdělání a praxe. Do práce na sboru nastoupil také první absolvent jáhenské roční praxe - obdoba vikariátu - a další adepti nastoupí na praxi na podzim. Rovněž tak je zapotřebí zmínit službu presbyterů, kteří v mnohých případech nesou převážnou část starostí o provoz sboru, včetně bohoslužeb. Jejich služba, konaná bezplatně a v čase osobního volna, náleží mezi veliké dary, které církev vděčně přijímá.
Synodní rada ukončila vizitační kolečko po našich seniorátech, a jak již bylo řečeno v loňské zprávě, bude zapotřebí promyslet schůzky i se seniorátními výbory. Ty by se měly stát cestou k hlubšímu poznání odlišných regionů i krokem k vyšší samostatnosti seniorátů, aniž by se vytratila spolupráce na poli povšechného sboru - k tomu by měla přispívat pravidelná setkávání zástupců všech seniorů a seniorátních kurátorů.
Příliš se nedaří pokročit v restrukturalizaci církve. Důvodů je víc - patrně nejzávažnější je veliká diaspora naší církve, zvlášť v některých oblastech (Jižní, Západní a Severní Čechy, Severní Morava). Každá změna musí vycházet z farních sborů a lze jen chápat, že o vlastního kazatele usiluje každý sbor. Doposud se nezměnil způsob financování církví, základní plat kazatele je stále hrazen z příspěvku státu, jenž se odvíjí přímo ze státního rozpočtu. Neustále vzrůstá počet sborů, které nevidí potřebu přispívat do Personálního fondu. Málokdo si však uvědomuje riziko, kterému jsou církve při tomto systému financování vystaveny - jediným rozhodnutím parlamentu může být částka církvím poskytovaná na platy kazatelů bez předchozího varování podstatně snížena, ne-li zrušena. Věřím však, že i v případě zrušení státní dotace se naleznou možnosti, jak práci kazatelů financovat z vlastních zdrojů. Bude k tomu zapotřebí zvýšené solidarity mezi sbory, v níž se již dnes cvičíme: Příklady spolupráce dvou či více sborů nejsou ojedinělé - abych na někoho nezapomněla, raději nejmenuji. Potěšující je, že půjčka na opravy či příspěvek na PF druhému sboru nezůstává jen u pochopení potíží, ale často probouzí i hlubší zájem o práci a život sborů a jejich členů navzájem.

Církev a stát

Celé období mé práce bylo poznamenáno zápasem o zákonem stvrzené dobré podmínky církve ve státě. V zákoně 3/2002 Sb. "O svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností" byly rozhodnutím Ústavního soudu z listopadu 2002 zrušeny paragrafy, jež státu umožňovaly rozhodovat 1) které subjekty jsou "církevní" a 2) jak smí církev nakládat s prostředky, které získá "výdělečnou činností" (např. zisky z pronájmů). Soud zdůraznil, že práva církví je nutno chápat ve smyslu Listiny základních práv a svobod a proto stát nemůže omezit poslání církví pouze na hlásání víry, ani rozhodovat, co je a co není obsahem víry. Stát má církví zřízené subjekty (sbory, střediska Diakonie, školy atd.) pouze evidovat, aniž by do evidence zasahoval, koho ano a koho ne. Ministerstvo kultury ČR však rozhodnutí Ústavního soudu vykládá po svém a tvrdí, že nemůže evidovat - a do Rejstříku církevních právnických osob zařadit - ty subjekty, které provozují zařízení sociální, nemocniční či školská - tedy v případě ČCE Diakonii ČCE a její střediska. Aniž by bylo zahájeno "řízení o vynětí z evidence" MK oznámilo, že Diakonii ČCE a její střediska (která již byla řádně zaevidována), nemůže vést v evidenci. Dále MK odmítá uznat Církevní zřízení ČCE, podle kterého je ČCE zaregistrována, za "základní dokument" církve a odmítá vydat potvrzení o registraci ČCE, ovšem nezahájilo řízení o zrušení této registrace. To by správně mělo, pokud by se domnívalo, že CZ v něčem porušuje či nesplňuje literu zákona 3/2002 Sb.
O výklad zákona 3/2002 Sb a výroku Ústavního soudu vede synodní rada ČCE společně s Diakonií ČCE spor s Ministerstvem kultury ČR. Všem sporným otázkám věnujeme mnoho času, radíme se se zkušenými právníky. Doufám, že na zasedání synodu bude možno podat o celé záležitosti příznivější zprávy.

Církevní tisk

Práce církevní mluvčí Ivany Benešové se již velmi osvědčila. Rovněž pokročilo vytváření www stránek, na kterých však je zapotřebí stále pracovat. Vydáváme stále dva církevní časopisy - Bratrstvo a Českého bratra. Poslední titul zaznamenal v roce 2003 změnu k lepšímu - pod vedením faráře Jana Mamuly dostal nejen novou výtvarnou podobu, ale i koncepci. Prozatím jsem zaznamenala příznivé ohlasy. Je zapotřebí stále počítat s tím, že církevní tisk je nutné podporovat finančně, minimálně do výše 20% nákladů. Za velký úspěch považuji, že příliš neklesá odběr a doufám, že nová tvář i obsah přiláká i čtenáře mladších ročníků.
Radost přinášejí také pomůcky pro výchovu dětí - již tradiční Diář NŠ, Katechetická příloha a Přípravky pro učitele NŠ. Letos byl připraven nový dvouletý program Pozvání na cestu, který bude mít vedle textů pro učitele i soubor pracovních listů pro děti osvědčeného Zdeňka Šorma.
Problémem zůstává Evangelický týdeník - Kostnické jiskry. Vydavatel, Kostnická jednota, však soudí, že rušit ekumenický charakter týdeníku s velikou tradicí by nebylo moudré v čase, kdy očekáváme vzájemné otvírání církví vůči sobě. Pro rok 2004 navrhuji proto dotaci ke krytí schodku při vydávání KJ až do výše 40 000 Kč z celocírkevních repartic.
Poradní odbor organizačně právní dovedl do závěrečné fáze značný úkol - přehlédnout a zformulovat všechny Řády ČCE, opatřit je rejstříkem a připravit k soubornému vydání (zatím je připravena jeho elektronická verze). Za tuto velikou práci bych chtěla všem členům PO a zejména jejímu dlouholetému předsedovi Karlu Matějkovi vyslovit dík.
Poradní odbor pro církevní hudbu a zpěv přináší samostatné zprávy. Chtěla bych na tomto místě poděkovat celocírkevnímu kantorovi Ladislavu Moravetzovi, který společně se svou ženou navštěvuje sbory a rozdává své umění i nadšení pro církevní hudbu a naplňuje tak doslova přísloví "příklady táhnou".

Lydie Roskovcová, synodní kurátorka



REFERÁT III.

Oddělení mládeže - od října loňského roku nastoupil na místo tajemníka - faráře mládeže bratr Filip Keller. Práce má více než dost, církev jistě okusí mnohé plody jeho činnosti.
Oddělení výchovy a vzdělávání - v létě 2003 odchází do penze sestra Květa Šilarová. Děkuji jí jménem celé církve za práci, kterou pečlivě a skvěle konala.
Synodní rada hledala více než rok jejího nástupce/ nástupkyni a navrhla postupně dvanáct jmen na místo po sestře Šilarové. Se všemi sestrami či bratry jsem osobě jednal, nikdo kandidaturu nepřijal. Proto vypsala synodní rada konkurzní řízení na obsazení místa. Ze čtyř kandidátů doporučila konkurzní komise synodní radě bratra Pavla Kaluse, faráře v Krouně. Synodní rada jej jmenovala tajemníkem oddělení výchovy a vzdělávání od 1.7.2003. Přejeme mu mnoho sil.
Došlo k další personálním změnám - pracovní poměr k 31.12.2002 ukončil ředitel EA bratr Jaroslav Kaďůrek. Ředitelkou se stala Květa Šilarová. Více o školách EA v samostatné zprávě ředitelky.
Jako člen synodní rady odpovědný za úsek vzdělávání jsem předsedou zkušební komise, která zkouší uchazeče o službu ordinovaných presbyterů. Dalšími členy komise byli sestra Lýdia Mamulová a bratr Pavel Skála. Po smrti bratra Skály přijal tuto službu bratr Jan Krupa. Od května 2002 jsme zkoušeli třináct uchazečů.
Chci také osobně něco napsat k uplynulým šesti letům práce v synodní radě. Má práce narážela na dva nejčastější problémy.
  1. Pozice náměstka synodního seniora. Domnívám se, že to není dobře ustavená funkce. Je nesmírně náročné pracovat současně v místním sboru a na synodní radě. A podle mne je sporné, je-li vůbec možné, aby nezůstával nepříjemný pocit nedodělaných věcí smíchaný s nadějí, že to nějak dopadne.
    Pokud bych se řádně účastnil všech jednání, pak bych se kromě zasedání synodní rady měl účastnit jednání poradních odborů - pro laiky, pro práci s lidmi s postižením, pro práci s dětmi, COMu, seminářů a porad, které konají jednotlivé poradní odbory, jednání poradního sboru EA, jednání synodní rady se studenty, jednání se zahraničními delegacemi, k tomu občasné návštěvy škol EA, zkoušky ordinovaných presbyterů, občasný zástup synodního seniora při ordinacích nebo pověřováních členů seniorátních výborů. A možná jsem na něco zapomněl. Nestěžuji si. Jen církvi sděluji, že jsem se všeho účastnit nestačil. Omlouvám se. A dávám tento stav na vědomí, protože nikdo jiný tak učinit nemůže.
  2. Nejasnost ve vztahu evangelium - právo. Jednáme, možná nevědomky, jako by právo bylo v napětí s evangeliem, jako by šlo o vztah buď - anebo. Myslím, že to je chyba, která stojí církev mnoho sil a činí její rozhodování těžkopádným. Nejsem dobrý znalec práva a vůbec si nemyslím, že znalost práva vyřeší všechny problémy. Domnívám se ovšem, že znalost práva a odvaha opřít se o ně může tvořit pro evangelium lepší podmínky, než jeho neznalost, která působí zmatky a mnohá zranění v mezilidských vztazích.
Šest let práce v synodní radě bylo velkou zkušeností. Přineslo radost z mnoha věcí, které se mocí Ducha svatého dějí. Úžas nad mnoha lidmi, kteří věnují svůj čas i život Bohu.
Snad jsem nezklamal ty, kdo mě před šesti lety zvolili náměstkem synodního seniora. Nejsem smutný, že tato doba končí.
Daniel Ženatý, 1. náměstek synodního seniora


REFERÁT IV.

IV. referát SR zaměřuje pozornost na otázky nemovitostí a ekonomiku církve. Spolupracoval tedy zejména s poradním odborem ekonomickým ÚCK a s Jeronymovou jednotou, s komisí ČCE pro humanitární pomoc, komisí pro platy kazatelů a hospodářskou komisí synodu. Také byla nutná spolupráce s příležitostnými komisemi pro novelizaci řádů a jiných pravidel v rámci hospodaření ČCE. Období se vyznačuje stabilizací ekonomického oddělení (ved. ekonom Ing. I. Kolman, účetnictví vede spolehlivě K-Konto), negativně se projevuje chybějící stavební inženýr pro kancelář JJ a stavební oddělení.
a) Budovy a ostatní nemovitosti povšechného sboru.
Zvláštní pozornost byla věnována využití budov povšechného sboru v Praze, kde bylo nutno odstraňovat po uplynulých desetiletích řadu technických nedostatků a zabezpečit ekonomické využití prostor. Přispěla k tomu i konzultace s významnými sponzory naší církve ze zahraničí.
Rekonstrukce provedena zvláště v obou budovách i spojovacím krčku Husova domu v Praze, která bude dokončena asi v r. 2004, dále v objektu bývalého evangelického bohosloveckého semináře V Jirchářích, provedeny nutné úpravy v Horském domově v Herlíkovicích, započata rekonstrukce TJAK v Bělči n. Orl. (chaty dětského tábora, most a protipovodňová opatření v terénu), z části provedena rekonstrukce střediska Chotěboř pro letní provoz a upraven dům v Chocni.
Uprázdněné prostory byly pronajaty. Dvě patra v přední budově Husova domu užívá Collegium Hieronymi Pragensis pro zahraniční studenty, podobně jako i budovu v Jirchářích, přebudovanou na moderní studentskou kolej. Rekonstruovaný dům v Černé ulici je pronajatý ETF UK a pro usnadnění placení nájmu bylo 20 % budovy prodáno UK. Dluhy z minulosti byly postupně vypořádány. V zadní budově HD byl pronajat sál a kanceláře bývalé galerie a.s. Hamlet Production k provozování divadla. Nemovitost v Žabonosích byla prodána, prodej budovy v Doběticích se projednává.
Do pronájmu fyzickým osobám byla svěřena střediska Sola fide v Jánských Lázních, Horský domov v Herlíkovicích - Strážném a Církevní pension v Praze.
Do majetku FS v Hradci Králové převedena nemovitost na Kavčím plácku a naopak jsme získali budovu v Bělči a Liběchově, v nichž budou vybudovány byty pro kazatele v důchodu. Umožňuje to nově zřízený "Fond pro zabezpečení klidného stáří".
b) Organismus Jeronymovy jednoty byl nově uspořádán. Této podpůrné organizaci byly svěřeny prakticky všechny prostředky na stavby v církvi (SD JJ, HDL, JTD, případné dotace MK, podpory ze zahraničí získané ve spolupráci s oddělením pro ekumenu a zahraniční kooperace.) JJ pracuje nyní na všech úrovních církevních sborů a její funkcionáři jsou voleni příslušnými shromážděními. Jim také JJ předkládá výsledky své činnosti. Byl vypracován statut JJ a nový pracovní řád. Postupy při podávání žádostí, jejich projednávání a přidělování darů a půjček se v podstatě neliší od dříve užívaných postupů. JJ má svou kancelář v rámci ÚCK.
c) Ekonomika.
Zástupce SR se zúčastňuje pravidelně zasedání hospodářské komise synodu ČCE.
Poradní odbor ekonomický (EPO), který v r. 1998 prakticky nevyvíjel aktivitu, byl nově jmenován a pod vedením Ing. J. Matějky vyvíjí pravidelnou a bohatou činnost.
Zahájili jsme pravidelnější informace o ekonomické situaci pro členy církve prostřednictvím Evangelického časopisu ČB. Zde také jsou postupně publikována data o finančních zdrojích církve, vývojových trendech apod.
Byl novelizován Řád hospodaření církve, předložen synodu a schválen r. 2000 na 2. zasedání 30. synodu.
Za uplynulých 6 let nebylo dosaženo významného pokroku ve vývoji podpor církví ze státního rozpočtu. Dosud tedy stále probíhá vybírání příspěvků farních sborů do personálního fondu. Tyto příspěvky nyní již nerostou, ale jsou každoročně již z velké části používány podle usnesení každoročních synodů na doplnění prostředků pro mzdy kazatelů. Personální fond má svůj statut a správní radu.

Joel Pokorný, 1. náměstek synodní kurátorky


REFERÁT V.

O ekumenické vztahy mezi církvemi má pečovat Ekumenická rada církví. V poslední době řešila nesnadné otázky spolupráce a vzájemnosti - zda při jednání trvat na dosavadním systému hlasování a přehlasování anebo zda uplatnit konsensuální řešení, kdy se má dospět k souhlasné dohodě všech. Na druhé straně se ekumenická spolupráce daří na mnoha místech mezi sbory církví, ve schůzkách kazatelů a ve společných shromážděních. Napomáhá to při hledání orientace a úkolů křesťanů v současné sekulární společnosti.
V Ochranovském seniorátu je sdruženo devět sborů Jednoty bratrské v rámci ČCE. Přejeme si, aby došlo k dorozumění mezi většinovou a menšinovou částí Jednoty bratrské a k obnově jednoho církevního společenství Jednoty bratrské.
Živé jsou styky s našimi českými evangelickými sbory v Bohemce, Veselinivce, v Peregu Mare, Velikom Središti a v Bjelišavaci, kde má být 11. května otevřena nová modlitebna. Občas v těchto sborech působí naši kazatelé, podporujeme je i finančně. Cítíme se k tomu zavázáni o to víc, že jsme dostali a dostáváme od západních sesterských církví finanční dary pro naši činnost, budovy, diakonii a školství. Vztahy ke slovenským evangelickým církvím jsou trvale otevřené a přátelské.
V rámci Leuenberského hnutí došlo u nás ke svolání synodů a učinili jsme tak důležité kroky pro hlubší vzájemnost církví v tomto společenství. Trvají kontakty se Světovou radou církví a s Konferencí evropských církví. Podobně se Světovou aliancí reformovaných církví. V rumunské Oradei proběhla v srpnu 2002 konference, která se potýkala s otázkou národnostních menšin a s otázkou, čím mohou reformované církve pomoci k odstraňování napětí. Probíhá jednání o členství ČCE ve Světovém luterském svazu. ČCE vychází ze čtyř reformačních vyznání (společně vydána v roce 1951) a Augsburské vyznání je jedním z věroučných pilířů našeho zvěstování. Naším přínosem by mohl být výklad o vzájemném obohacování konfesí proti konfesionalismu a to se zřetelem k plnější interpretaci evangelia v současnosti.
Casa Locarno, jejíž pohostinnosti užilo mnoho našich členů, loni ukončila svou činnost a vydala se na cestu (Casa Locarno on the Road), kdy budou pořádána setkání v jejím duchu, v dohledné době ve Švýcarsku, Polsku a Maďarsku.
Loni jsme se zúčastnili setkání křesťanů ze čtyř národů v Görlitz, které mělo přispět ke sbližování Němců, Poláků, Čechů a Slováků. Příští takové setkání by se mělo konat u nás. Ekumenická rada církví a Česká biskupská konference se společně zabývaly otázkami Evropské unie, naposledy v únoru 2003.
Informace o navázané spolupráci mezi církvemi a státními organizacemi. 17. 10. 2002 byla podepsána dohoda mezi Českou republikou (Ministerstvo vnitra, Stanislav Gross) a Ekumenickou radou církví (ERC) a Českou biskupskou konferencí (ČBK) o duchovenské službě u policie. Dohoda se týká psychologické a duchovní pomoci členům policejních týmů při zvlášť složitých a psychiku zatěžujících akcích.
21. 1. 2003 byla podepsána smlouva mezi Českou republikou (Ministerstvem vnitra ČR, reprezentovaným generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru ČR) a ERC a ČBK o vzájemné spolupráci v oblasti integrovaného záchranného systému. Tato smlouva zavazuje obě strany k vzájemné spolupráci při humanitárních akcích (např. při povodních), zejména pak v oblasti psychologické a duchovní pomoci.
V roce 2001 začala při ERC svou činnost pracovní skupina, která by měla připravit podmínky pro zavedení nemocničních kaplanů. Pracovní skupiny se účastní i zástupci katolické církve. První znění připravované dohody bylo předáno ČBK k vyjádření. V současnosti je dokončen leták do zdravotnických zařízení, v němž jsou základní informace o zamýšleném projektu nemocničních kaplanů. Kandidáti na nemocniční kaplany by museli absolvovat základní kurzy (zdravotnické minimum, psychologická příprava). ERC i ČBK se shodně domnívají, že nemocniční kaplani by měli být do svých funkcí vysíláni svými církvemi, podobně jako vojenští kaplani. K definitivnímu jednání zástupců ERC a ČBK s Ministerstvem zdravotnictví ČR dosud nedošlo.
Stále naléhavější je rozšíření našich obzorů k rozhovoru s islámem a k setkání s jeho vyznavači, kteří přicházejí do naší země.
Naše církev se snaží vyjadřovat se k veřejným otázkám. V prosinci 2002 se konala na synodní radě konzultace o otázce terorismu a války. Synodní rada se chce v politických věcech vyvarovat přizpůsobivosti a hledá teologicky pravdivá a poctivá stanoviska. Nikdo nebrání jednotlivcům, aby vyjádřili svůj názor. Naše církev je zastoupena v Česko-německém diskusním fóru Monikou Žárskou. Má dva kaplany v České armádě, Jana Blažka a Pavla Rumla. Sbíráme zkušenosti z jejich činnosti ve vojenských jednotkách. Vězeňská duchovenská péče pokračuje v pastorální činnosti mezi vězni a je založena na ekumenické vzájemnosti.

Jan Čapek, 2. náměstek synodní seniora


REFERÁT VI.

1./ Křesťanská služba
 Poradní odbor křesťanské služby se schází ke svým schůzím zpravidla 2 x ročně. Plánuje a hodnotí setkání zástupců seniorátních odborů a promýšlí dlouhodobou koncepci křesťanské služby a nové metody práce v dnešních nových podmínkách. Podařilo se kompletně doplnit poradní odbor a navázat spolupráci s úsekem vzdělávání Diakonie ČCE. Nepodařil se uskutečnit setkání diakonů a zájemců o diakonát pro nezájem a malý počet přihlášených. Poradní odbor se sešel ke své schůzi 15.11.2002, na které připravil ve spolupráci s Diakonií kurz na téma" Odborná znalost i lidská blízkost v péči o lidi těžce nemocné nebo umírající", který proběhl v LTK v Bělči n.Orl. ve dnech 20.-23.února 2003 za účasti cca 35 bratří a sester. Na tomto kurzu se podstatně snížil věkový průměr. V průběhu kurzu se sešel ke své schůzi poradní odbor, na kterém byl zvolen jeho předsedou bratr farář Vavrečka z Vizovic. Kurz byl zakončen v neděli 23.2.2003 bohoslužbami s VP.
2./ Celocírkevní rekreační střediska
 Celocírkevní rekreační středisko Sola fide v Janských Lázních má v nájmu Ing. Cejnar. Horský domov v Herlíkovicích provozuje Ing.Sazeček. Zde dochází ke komplikacím s výší nájemného, protože provozní podmínky v Janských Lázních a v Herlíkovicích jsou diametrálně odlišné( doprava potravin, zavazadel, vytápění třech budov, provoz čističky odpadních vod, atd.), proto požaduje Ing. Sazeček snížit nájemné. Ve středisku v Bělči n.Orl.je dokončována rekonstrukce druhých tří chatek v malém táboře a rekonstrukce kuchyně, kterou nařídila OHS v Hradci Králové. Obě rekonstrukce by měly být do začátku letní sezony ukončeny, aby nebyl narušen provoz střediska. Kuratorium střediska v Chotěboři nechalo vypracovat projektovou dokumentaci na rekonstrukci velké ubytovny, protože ubytovací podmínky neodpovídají hygienickým předpisům (plísně na stěnách, zvuková izolace, atd.). Z těchto důvodů se snižuje zájem o pobyt v tomto středisku. Pokud se seženou investiční prostředky, bude s rekonstrukcí započato letos na podzim, aby bylo středisko do letní sezony 2004 připraveno k rekreaci.
3./ Diakonie ČCE - součástí synodních materiálů je zpráva o činnosti Diakonie ČCE
Diakonie ČCE poskytovala v minulém období své služby v 29 střediscích v celé České republice. Střediska jsou samostatnými organizačními jednotkami s vlastní právní subjektivitou v čele s ředitelem a představenstvem střediska. Člen SR je virilním členem představenstva Diakonie ČCE a pravidelně se zúčastňuje schůzí představenstva, které se konaly 6x. Jednou z priorit je získání finančních prostředků na výstavbu hospicu ve Valašském Meziříčí. Dále představenstvo rozhodlo, že svatodušní sbírka bude věnována středisku ve Dvoře Králové nad Labem na dostavbu oddělení Vážka pro lidi s demencí nebo Alzheimerovou chorobou.
4. / Péče o uprchlíky
V současné době pracuje v ústředí Diakonii ČCE MUDr. Plíšková, která má na starost koordinaci práce se sbory ČCE na pomoci uprchlíkům a je v kontaktu s členem synodní rady.

Pavel Pistor, 2. náměstek synodní kurátorky