Bible kralická - Ž 62

Ž 62,1 (2,1) Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. (2,2) Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.
Ž 62,2 (2,3) Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.
Ž 62,3 (2,4) Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.
Ž 62,4 (2,5) Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.
Ž 62,5 (2,6) Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.
Ž 62,6 (2,7) Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.
Ž 62,7 (2,8) V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.
Ž 62,8 (2,9) Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.
Ž 62,9 (2,10) Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.
Ž 62,10 (2,11) Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.
Ž 62,11 (2,12) Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc,
Ž 62,12 (2,13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho.