Bible kralická - Ž 41

Ž 41,1 (1,1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (1,2) Blahoslavený, kdož prozřetelný soud činí o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin.
Ž 41,2 (1,3) Hospodin ho ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho.
Ž 41,3 (1,4) Hospodin ho na ložci ve mdlobě posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění.
Ž 41,4 (1,5) Já řekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobě zhřešil.
Ž 41,5 (1,6) Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umřel, a zahyne jméno jeho?
Ž 41,6 (1,7) A jestliže kdo z nich přichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobě nepravost, a vyjda ven, roznáší ji.
Ž 41,7 (1,8) Sšeptávají se spolu proti mně všickni, kteříž mne nenávidí, a přičítají mi zlé věci, říkajíce:
Ž 41,8 (1,9) Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase.
Ž 41,9 (1,10) Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně.
Ž 41,10 (1,11) Ale ty, Hospodine, smiluj se nade mnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim;
Ž 41,11 (1,12) Abych odtud poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj.
Ž 41,12 (1,13) Mne pak v upřímnosti mé zachováš, a postavíš před oblíčejem svým na věky.
Ž 41,13 (1,14) Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, od věků až na věky, Amen i Amen.