Bible kralická - Ž 31
Ž 31,1 (1,1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (1,2) V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.
Ž 31,2 (1,3) Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.
Ž 31,3 (1,4) Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.
Ž 31,4 (1,5) Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.
Ž 31,5 (1,6) V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.
Ž 31,6 (1,7) Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.
Ž 31,7 (1,8) Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.
Ž 31,8 (1,9) Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.
Ž 31,9 (1,10) Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.
Ž 31,10 (1,11) Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
Ž 31,11 (1,12) U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.
Ž 31,12 (1,13) Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.
Ž 31,13 (1,14) Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.
Ž 31,14 (1,15) Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.
Ž 31,15 (1,16) V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.
Ž 31,16 (1,17) Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.
Ž 31,17 (1,18) Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.
Ž 31,18 (1,19) Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.
Ž 31,19 (1,20) Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.
Ž 31,20 (1,21) Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.
Ž 31,21 (1,22) Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.
Ž 31,22 (1,23) Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.
Ž 31,23 (1,24) Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí.
Ž 31,24 (1,25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu.
