Bible kralická - Ž 19

Ž 19,1 (9,1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (9,2) Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.
Ž 19,2 (9,3) Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.
Ž 19,3 (9,4) Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.
Ž 19,4 (9,5) Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.
Ž 19,5 (9,6) Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.
Ž 19,6 (9,7) Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.
Ž 19,7 (9,8) Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.
Ž 19,8 (9,9) Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.
Ž 19,9 (9,10) Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.
Ž 19,10 (9,11) Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů.
Ž 19,11 (9,12) Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.
Ž 19,12 (9,13) Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne.
Ž 19,13 (9,14) I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého.
Ž 19,14 (9,15) Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj.