Nohavicovy virtuálky

Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
(23.4.2023, rubrika: Aktuality)


Sonda do dnešního sudičství


I sám mám s Jaromírem Nohavicou nejméně dva velké problémy. Zaprvé: nikdy nebyl schopen otevřeně mluvit o své spolupráci s StB (kdy donášel mj. i na Karla Kryla). A zadruhé: dostal medaili od Vladimíra Putina, a když ho někteří po začátku války na Ukrajině vyzývali, aby ji vrátil, argumentoval hloupě: „Nedostal jsem ji za válčení.“ Ne tu medaili, to vykrucování mu zazlívám. - A vlastně mám aktuálně i problém třetí: Nohavica nazpíval propagační znělku k internetové stránce Aby bylo jasno. Na ní Jana Bobošíková a Hana Lipovská zveřejňují videa, z nichž mnohá osobně považuji za konspirační, jednostranná, dezinformační; na této stránce se na čestné místo dostaly i některé Nohavicovy virtuálky.

A za tyto některé je pak skandalizován i na „provládní“ straně internetu. Z titulků uveďme aspoň: „Kontroverzní Nohavicova virtuálka bourá internet“ a „Fenomén Nohavica: svědomí, co zvrací v národě“. - U četby mnoha protinohavicovských článků jsem si však hned všiml, že jsou stavěné všechny stejně. Připomenou se tam ony Nohavicovy velké hříchy, StB a medaile, pro silný vizuální dojem se přidá fotografie s Putinem, a někdy ještě druhá s Okamurou (faul proti němu: s tím se potkal náhodou v IKEA a Okamura si ji pověsil na svůj web). A k výčtu těchto prvotních hříchů pak články přidají, že Nohavica si nedá pokoj, když jizvu své zrady znovu drásá nějakou nově vydanou virtuálkou. Tak i maličkosti z těch krátkých písní, který by jinak prošly bez větší pozornosti, když jsou takto předznačeny návěstím „zrádce“, snadno vyznívají jako „poslední kapka provokování“. Trapně mi zabylo, když jsem si uvědomil, že vlastně není možno slyšet, co zpívá Nohavica dnes, protože už se přece ví, že je darebák. (A uvědomil jsem si, že tímto tupým způsobem se dá odrovnat skoro každý člověk, a že se to asi fakt děje a i já tomu podléhám - dokud si nesednu a informace o tom člověku si sám nepřeberu.)

A co se stane, když si tuto várku Nohavicových virtuálek poslechneme bez takového předznamenání? Poslouchám tedy 17 krátkých písní (tolik jich bylo ke dni, kdy píšu tento text). Poslech zabere tak asi 40 minut, a poslouchám je s potěšením, a jsem svým potěšením překvapen. Bál jsem se, že to bude dezolátní, jak se dnes říká, a teď jsem občerstven svobodou, s jakou se JN vyjadřuje. Je to furt ten samý Nohavica, dělá to už asi 60 let stejně. Proč to mnohým, kteří ho dříve adorovali, teď vadí? Možná proto, a toho se se hrozím, že i mainstreamová média zůstala stále stejná, chtějí i dnes i po umělcích, aby drželi tu správnou politickou linii, znovu něco ve stylu „republiku si rozvracet nedáme“. - Ukážu to rovnou ještě na jednom příkladu, který by nám evangelíkům mohl být blízký, ale musím trochu ukročit, poslouchal jsem s virtuálkami souběžně ještě další Nohavicovy nahrávky z poslední doby. Na Youtube najdete loňskou nahrávku staré písně Pánové nahoře. Písničku máme i ve zpěvníku Svítá, Nohavica ji jen přeložil od Borise Viana, je to píseň proti válčení. Když ji zpíval za starého režimu, dobře jsme mu rozuměli, že zpívá i o „komouších“, kteří se tváří jako promíroví, ale stále straší válkou. Za současných okolností ji Nohavica zpívá znovu, a na pražském koncertě ji uvede slovy: „Všichni víme, v jakých časech žijeme. Proč všichni mluví o válce a nikdo o míru?“ Už to dále nerozvádím…

A teď jsou naším zájmem „jen“ virtuálky, „krátké písňové fejetony o aktuálním dění“, které je prostě nemožno brát příliš vážně. Jako by Nohavica zhudebnil pavlačové drby. Některým stačilo jen pár měsíců, aby zastaraly, ale i s tím autor určitě počítá. Například: „Včera mi přišlo z vrchu nařízení, ať vypnu teplou sprchu, bo plynu není.“ Ano, u Parlamentních listů si už tímto komunálních humorem zasloužil uznání jako protivládní buřič. A on někdy jindy skorobuřičem je, ale fakt je to špatně? Takhle zpíval v osmdesátkách, a mnoha z nás se to líbilo, copak nelze takto mluvit i dnes?

Chudoba, zima, bolest, války/ Všechno to vypadá jinak zdálky/ - Když to pak náhle spatříš zblízka,/ železná pěst tě v hrdle stiská. - Prasata, zmije, vlci, lišky/ Všechno to vypadá jinak z výšky - Vykloněn z balkónu ve Strakovce/ Tam dole vidíš jen samé ovce.

Všimněme si jeho nových témat. Zaprvé: Nohavicovi vadí snaha o politickou korektnost, a ani tady se nebojí přehánět: „Ua, Ua, Ua, zachraňme Vinnetoua! Ui, Ui, Ui, oni ho zakazují.“ Forum24 označilo tento verš za „slabomyslný“ a vystavělo na něm článek „Nohavicu za Vinnetoua nezavřou, dělá tu propagandu špatně“. – Několik dní poté, co Prahou prošel duhový Prague Pride, píše Nohavica virtuálku Matrinony Pride, o tom, jak se prochází Ostravou jako normální člověk s manželkou a vnoučetem. – A která virtuálka že to prý zbořila internet? To když spadly na území Polska úlomky válečné rakety, a v novinách se spekulovalo, čí raketa to byla, než následující ráno spekulace přesnějšími údaji svých zpravodajských služeb Biden ukončil. Nohavica zpívá: „Ta raketa byla Ukrajince nebo Rusa? Počkáme, co řekne pak prezident usa.“ Můžete v tom slyšet výsměch naší devótnosti vůči USA, a mnoho článků Nohavicu takto exploatovalo. A on si zřejmě jen tak rýmoval. (Ať jsem spravedlivý, tady to chce podrobnější připomínku: úlomky byly z ukrajinské obranné rakety, v novinách postupně převládl rozumný názor, že i tak je hlavním viníkem incidentu Rusko jako agresor, a právě to jako by Nohavica svými slovy zpochybňoval. – Ale můžeme podrobněji rozebrat i básnický přístup zpěváka: on si prostě z té složitosti vezme jen jeden moment, možná podle toho, co se mu rýmuje, navíc i tady použije přehánění, protože v jiných slokách této písně se ptáme prezidenta usa třeba i na to, zda je „hezčí plavovlasá či ta rusá“. Znovu naše hlavní otázka, zda je taková hravá svoboda přípustná, nebo zda se jedná o ohrožení státní bezpečnosti, jak někteří komentátoři přinejmenším naznačují, totiž že je Nohavica „servilní sluha Putina“.)

Druhé nové téma: Nohavica se vysmívá dnešnímu rozdělování společnosti. Myslím, že v následující virtuálce dává nejjasněji najevo, že se nechce nechat vyvlastnit žádnou z pevně vymezených názorových stran, že chce volně přelézat přes společenské příkopy („má kule“ je překračovat, jak zpívá v následující virtuálce):

Leze žába po žebříku,/ baví celou republiku,/ leze dolů nahoru/ podle svého názoru. -- Je to žába velmi chytrá,/ ona ví, co bude zítra,/ jestli tak anebo tak/ malý český prognosťák. -- Vpravo stojí banda magorů/ a křičí: Žábo, mazej nahoru./ Vlevo stojí stejná banda volů,/ křičí na ní: Žábo, mazej dolů. --Ona leze podle vlastní chuti/ a ne tak, jak by ji někdo nutil./ Ona leze podle vlastní vůle,/ neboť je to žába, co má kule. -- Jaké bude počasí,/ zda půjde Andrej do basy,/bude mistrem ligy Sparta,/ zdraží v Brně šalinkarta?-- A kdo skončí na Hradě,/ kolik vody bude v přehradě,/ skončí život na zemi?/Prostě naše problémy. -- Vpravo stojí banda magorů/ a křičí: Žábo, mazej nahoru./ Vlevo stojí stejná banda volů,/ křičí na ní: Žábo, mazej dolů. -- Ona leze podle vlastní chuti/ a ne tak, jak by ji někdo nutil./ Ona leze podle vlastní vůle,/ neboť je to žába, co má kule. -- Hej, hej, hej, a ty se s tím vyrovnej...

A také s třetí jeho novou rebelií souzním. To když se vysmívá současnému nastavení zpravodajství, v kterém se vše promíchá, důležité s nedůležitým, lokální a světové, faktické a hypotetické. Vedle dvou slok v písni „Leze žába po žebříku“ se stejný motiv ozývá znovu zde: „hlásili dnes v televizi… že se někdo někde mlátí, a že za plyn majlant platí, že se vrací covid zase, že jsou baktérie v mase.“

Tak tolik k přítomnosti. Když se někdy k virtuálkám dostanete, doporučuji je vaší pozornosti, a nezaujatému poslouchání. K pobavení, ne k nabíjení politické munice. Ostatně podle mých zkušeností se v běžném evangelickém sboru po bohoslužbách o politice mluví zaujatěji a ostřeji. - Jak jsem napsal v úvodu, s velkými minulými přešlapy našeho slezského bardy problém mám. On si zřejmě myslí, že by jeho případné veřejné pokání nebyla naše společnost schopna přijmout a pochopit. Z toho, jak je skandalizovány jeho hravé popěvky, tyto hypotetické obavy přinejmenším chápu.



  • 10 komentářů
  • Autor: Kazatel ČCE Aleš Wrana
  • poslední změna: 23.04.2023 20.34