Otevřený dopis Synodní radě

Kazatel ČCE Tomáš Molnár <>
(4.12.2012, rubrika: Co hýbe s ČCE)


Reakce na dopis synodní rady, ve kterém vyjadřije své znepokojení nad politickým rozložením sil po proběhlých krajských volbách. Především na úspěch KSČM.

Otevřený dopis Synodní radě ČCE

Trutnov, 3. prosince 2012

Vážené sestry a vážení bratři, vážená synodní rado,

reaguji na Vaše prohlášení k současné politické situaci a na Vaše znepokojení.

Naše země se skutečně nachází v rozkladu a politická scéna je zřejmě jen viditelným vrcholem špičky ledovce. Zdalipak ovšem jde o dno, tím si nejsem jistý pamětliv slov básníka, která jsem kdysi někde zaslechl: „A když jsem se dotkl dna, zezdola někdo zaťukal.“

K Vašemu znepokojení z výhry komunistů v krajských volbách: byly to demokratické volby, k nimž většina voličů, kteří volí jiní strany, nešla. Zatímco většina voličů, kteří volili, a nejen při těchto volbách, komunisty, prostě k volbám šla – nutno podotknout, že zřejmě také ne všichni. Konečný výsledek sečtených hlasů vyznívá pro KSČM příznivě a jejich zástupci budou v krajských radách a ve vedení krajů v dalším období. Toť vše. Osobně mi to může být třeba nemilé, ale tak zní výsledek voleb a KSČM je prostě jednou ze stran našeho politického spektra a dokonce stranou parlamentní. Vinit z toho ovšem nemohu běžné voliče, ani se nemohu tvářit, že tato situace je výsledkem nějakého podvodu a intrik. Je prostě jen přímým výsledkem demokratických voleb.

Ptát se mohu, proč lidé k volbám nešli a proč ti, kteří šli, z jedné pětiny volili komunisty. A lehce, po krátké a nepříliš náročné úvaze dojdu k tomu, že se tak stalo proto, že ti, kdo jsou u moci nyní, nebo na úrovni krajů byli u moci doposud, příliš mnoho lidí zklamali. Je-li totiž něco nedemokratického a zločinného, pak je to intrikaření, zlodějny, podvádění, paktování se navzdory vůli voličů, věci, které lze dnes a denně vidět v kruzích nejvyšších. Tam je také dokonce k potkání spousta těch „předlistopadových“ komunistů, kteří se neštítili ničeho a až podnes se ničeho neštítí a mají dokonce tolik drzosti, že neváhají kandidovat v prezidentských volbách. To mne znepokojuje.

To, že někdo komunistou zůstal a jako komunista se veřejně deklaruje, lze pokládat za chucpe. Lze to ovšem také pokládat za jakousi hrdost a skutečnou oddanost myšlence. Asi se shodneme na tom, že je to myšlenka úchylná. Jenže 23 let měli politici a jakýmsi způsobem celá společnost, jejíž jsme také my, českobratrští evangelíci součástí, čas na to, abychom o úchylnosti myšlenek komunismu a jeho sociálního inženýrství přesvědčili. Nestalo se ovšem tak. Takže v těchto krajských volbách měla KSČM zisk, jaký měla.

Je dobré, myslím, všimnout si, jak jiná je situace roku 2012 oproti situaci roku 1947. Komunisté jsou jednou z politických sil nejen zde, ale nakonec v celém západním světě a občas se stane, že někde v komunálních či regionálních volbách zvítězí. Mohl bych uvést mnoho příkladů z Německa, Francie, Itálie, dokonce i Švýcarska. Velký bratr na Východě neexistuje a ani s pomocí velkého žlutého bratra se nedá počítat, protože to žádný bratr není. Vaše znepokojení tak vnímám jako bitvu zcela minulou.

Je mnoho věcí, jimiž jsem v této společnosti skutečně znepokojen. A chci Vám jednu, která se týká docela nás, předložit. Hanebným způsobem totiž byl protlačen zákon – nikoli komunisty, ale mocí pravicových stran - na jehož vzniku jsme se jako církev podíleli, a který naprostá většina obyvatel této země odmítá. Tímto zákonem se totiž v České republice vydává do rukou organizace s nedemokratickou strukturu 47 miliard z veřejných peněz a obrovský nemovitý majetek. Je nesporné, že za vlády komunistů bylo této organizaci surově ubližováno, též nezákonným odnímáním majetku. Stejně tak je však nesporné, že zmíněný zákon vydává majetek do jiného typu vlastnictví, než v jakém jej tato organizace v minulosti spravovala a činí ji vlastníkem soukromým. Jde a půjde, dle mého názoru a znepokojení, o pokus otočit kolo dějin nazpátek a škrtnout 200 let demokratického vývoje, protože peníze a majetek znamenají moc a o moc v nejvlivnějších kruzích této organizaci vždycky šlo. S tím také máme svou historickou zkušenost.

Nedokáži se zbavit dojmu, že pod úsměvem a pozlátkem téhle organizace prosvítá hnědá a černá barva. A vycházím z publikovaných názorů jejího představitele, usměvavého a společenského člověka, který se nijak netají svým obdivem ke korporativismu, tedy, jak jsem se nechal poučit, k základu hospodářského a politického fašismu, v tomto případě, chcete-li, klerofašismu. A na přesunu obrovského majetku z veřejných zdrojů této organizaci, která mj. nepovažuje protestantské církve za „církve ve vlastním slova smyslu“, se podílela a podílí Českobratrská církev evangelická. Tím nejsem jen znepokojen, tím jsem dokonce zděšen.

Vlastně se nedivím, že lidé nakonec volili komunisty, jakkoli tuším, že to asi žádné východisko pro společnost není.

Jaké nabídneme my?

Tomáš Molnár



  • 4 komentáře
  • Autor: Kazatel ČCE Tomáš Molnár
  • poslední změna: 04.12.2012 08.12